Dvě červené karty

Když jsem ihned po skončení voleb viděl jejich výsledky, zaradoval jsem se, protože volby vystavily dvě důležité červené karty: jednu pro Hlavu vzhůru společenství Jany Bobošíkové a Václava Klause a druhou pro Zemanovce. S rozumnou mírou jistoty tedy víme, že Česká republika alespoň v příštích letech nepůjde cestou bojkotu a destrukce Evropské unie a že čeští voliči odmítají, aby nadstranický prezident měl svoji vlastní politickou stranu.

Ta první červená karta je samozřejmě nesrovnatelně důležitější než ta druhá, protože Evropská unie určuje a bude rostoucí měrou určovat naši budoucnost. Její rozkvět je v našem životním zájmu. Prezident se ihned po volbách pustil do organizování neúspěšného vnitrostranického puče u sociálních demokratů, a tím se pro všechny slušné lidi odepsal.

Ti, kteří mu v prezidentských volbách dali svůj hlas, si nyní musí drbat hlavu. Chtělo by se mi říci dobře jim tak, kdyby do propasti s sebou nestrhávali všechny ostatní. Prezident se dostal do pozice člověka, kterému nelze věřit, není radno se s ním do ničeho vážného pouštět a celkově je třeba mít se před ním na pozoru.

Když už se pánové Zeman, Hašek, Škromach, Tejc a spol. rozhodli spáchat svou spikleneckou schůzkou v Lánech sebevraždu, měli to udělat alespoň důstojně po vzoru rakousko-uherských důstojníků a zastřelit se. Ano Andreje Babiše by mohlo mít ze sebevraždy svých politických konkurentů radost, ale zjevně nemá a mít nemůže: být s takovými lidmi ve vládě prostě nejde a počítat s tím, že se zastřelí a zmizí z politické scény, také nejde.

Takže se musí s jakýmkoli důležitým rozhodnutím čekat, až se politické poměry ustálí a dostanou do normálu. Takové čekání však bude velmi dlouhé a dozajista velmi nákladné a nutně se projeví v oslabeném výkonu české ekonomiky. Přesto se nyní zdá téměř nepochybné, že vládě bude nakonec předsedat Bohuslav Sobotka. Ten už v minulosti předvedl svou neuhasitelnou žízeň po rozpočtových výdajích, na které se už třesou zástupy jeho politických podporovatelů.

Štěstí je, že jsme, nebo alespoň doufáme, že jsme, na počátku vzestupné fáze konjunktury, a že i ten mírný hospodářský růst posílí příjmy státního rozpočtu, a že tedy rozhazovačná politika volebních vítězů nebude mít tak těžké důsledky, jaké by ještě nedávno měla.