Životní prostředí jako pračka peněz

Nepřestává mě udivovat, na jaký okraj vytěsnili ze svého zřetele v několika málo předešlých letech politici a média ochranu životního prostředí.

Například na kritickou situaci Moravskoslezského kraje se dívají téměř jen skrze problémy Dolu Paskov a nezaměstnanosti. Na skutečnost, že omezení těžkého průmyslu a těžby v regionu povede ke zlepšení tamního katastrofálního ovzduší a že k útlumu by dříve nebo později stejně došlo, nějak zapomínají.

Podobně z debaty o obnovitelných zdrojích elektřiny, jež se omezila na hysterické výkřiky o zneužívání dotací a vysoké ceně, jaksi vymizela nepříjemná pravda, že problémy způsobili hlavně sami politici špatným nastavením zákonů a pravidel, které zneužívání dotací umožnily. Místo toho se stala výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů téměř veřejnosti nepřátelskou.

A do třetice, společnost Severní energetická, za kterou stojí byznysmen Jan Dienstl, rozjela kampaň s usmívajícími se zaměstnanci u těžebního stroje a hesly typu Neplaťte za vítr či slunce. Zároveň více než kdy dřív začala zjišťovat, co by lidé žijící nad ložisky uhlí chtěli za přestěhování. Firma se nezmiňuje o tom, že povrchovou těžbou dochází k naprosté devastaci historické krajiny a že obnovitelné zdroje energie jsou nesrovnatelně šetrnější. Místo toho majitelé věří, že se lidé vrátí ke starému dobrému hnědému uhlí.

K vítězství ve volbách má namířeno ČSSD. Ministrem průmyslu se podle všeho stane Milan Urban, zastánce těžkého průmyslu a uhelné energetiky, v čemž si jistě bude notovat s pravděpodobnými spojenci s KSČM. Komunisté se zálibou v těžbě ani nikdy netajili.

Sociální demokraté by přitom coby levicová strana neměli řešit jen cenu energií, ale i dopady jejich výroby na okolí. Jediná strana, která si v programu takové okolnosti uvědomuje, tedy Strana zelených, se přitom vlastními spory uvnitř partaje i malou schopností oslovit širší voličskou základnu nyní dostává v preferencích maximálně k hranici potřebné pro vstup do sněmovny.

Budou tedy i po volbách poslanci prakticky všech parlamentních stran pokračovat ve stylu po nás potopa?

Autor je novinář