Amerika – stejně jako Sovětský svaz – není a vlastně nikdy nemohla být vzorem pro nás a pro Evropu. Ani v hospodářské ani v politické oblasti. Ač můžeme obdivovat efektivnost jejího ekonomického modelu, ten u nás ani jinde ve světě není aplikovatelný. Amerika má sama pro sebe prakticky celou západní hemisféru, využívá schopnosti nekonečně vykazovat obchodní schodek a čerpá výdobytky geopolitické moci všude na světě. K tomu patří i vize Ameriky jako centra nejlepšího vzdělávání a výzkumu. Amerika jen efektivně odsává a akumuluje nápady celého světa svou finanční mocí. Něco takového může globálně dělat jen jedna země světa. Ne tři desítky zemí evropských.

Jan Macháček zmiňuje, že Amerika má skvělé školství. Máme ale snad pocit, že by Američané byli v průměru vzdělanější než Evropané? Já myslím, že tomu mnohdy opačně. Americké univerzity se přetahují se zbytkem světa o publikující profesory za horentní sumy a tím si vylepšují místo v jednostranně nadefinovaných žebříčcích. Na běžné studenty zůstávají jen drobky. V Evropě bychom se místo toho měli starat o kvalitní a dostupné vzdělávání celé populace a podobně se postavit k dalším oblastem hospodářského života. Místo amerického snu, který je spíše mrkví na tyči, bychom měli vytvořit takový politický a hospodářský systém, který všem nebo téměř všem zajišťuje důstojné živobytí a kde neexistuje přehnaný kult nejsilnějšího na úkor všech ostatních. Ten je v mnoha ohledech spíše kultem štěstí a náhody, která přeje připravenému.

Mám obecně za to, že Amerika se v podstatě nemění. To my a náš pohled na ni se měníme. Díky relativně svobodným médiím a různorodým zkušenostem posledních dvaceti let začínáme dospívat a pohlížet na USA kriticky. A je to dobře. Berme to jako příležitost k emancipaci od loajálního přidružování se k velkým bráchům. Těm na nás stejně nikdy nezáleželo.

Uvažujme místo toho vážněji o šanci stát se součástí projektu, na kterém se můžeme podílet a o jehož podobě můžeme rozhodovat. Na rozdíl třeba od Polska, které si v Evropské unii už vydobylo a upevnilo roli aktéra, my si vědomě necháváme podobnou šanci ujít. Možná proto, že se bojíme vlastní zodpovědnosti a velké bráchy z východu či západu vlastně potřebujeme. To by však byla velice smutná zpráva pro naši zemi.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se