Nebezpečný není prezidentský systém, ale rozklad politických stran

Dříve, než začneme vypravovat tryznu za liberální demokracii v České republice, je nutné si položit zodpovědět několik základních otázek:

• Je případná změna českého politického systému z parlamentního na prezidentský skutečně tak fatální a špatná?

• Co z politiky prezidenta Zemana a jeho okolí je míněno vážně a co je jen představením pro voliče?

• Je současný vývoj nezvratný a jak je možné ho změnit?

Odpověď na první otázku se zdá být jasná: vývoj směrem k prezidentskému systému je špatný a nebezpečný. Taková odpověď je ovšem u mnohých výrazně ovlivněna tím, kdo momentálně prezidentem je a jakým způsobem svou funkci vykonává. Pokud si ovšem tuto okolnost odmyslíme, pak si nutně musíme připomenout, že za posledních 17 let (!!) neměla Česká republika většinovou vládu, která by bez zásadních krizí a změn přečkala celé své volební období. Více než tři čtvrtiny své existence se tak Česká republika potácí v takřka permanentních vládních krizích, které srazily důvěru v politiku na nevídaně nízkou úroveň a rozkládají systém politických stran. Stabilizační role Senátu je iluzorní, protože jeho jedinou viditelnou činností je občasné vrácení zákonů, které však Sněmovna v naprosté většině případů – navzdory své obvyklé rozloženosti – vzápětí přehlasuje. Zájem veřejnosti o volby do této komory jejímu významu odpovídá a ze všech vládních krizí posledních let (a že jich bylo) není znám jediný případ, kdy by Senát sehrál zásadní stabilizační roli.