Mat dámou: Angela Merkelová vítězná, ale osamělá

V Německu si volební vítězství může připsat Angela Merkelová a až poté CDU-CSU. Důvody? Převažující spokojenost se stavem společnosti, důvěra ve schopnosti kancléřky jako „krizové manažerky“ eurozóny a přesvědčivost jejího klidného, věcného stylu politiky. Tato politička představuje Německo a Němce mnohem věrněji, než její předchůdce na kancléřském postu: ani po vítězném triumfu se nenechala svést k velkým gestům, v okamžiku, kdy se zdála dosažitelná dokonce absolutní většina pro samotnou CDU-CSU, odvětila zdrženlivě, že důležitá je ne absolutní, ale stabilní většina. Volba kancléřky, která představuje vysoký standard politiky i daleko v levicových řadách, se proto jevila skoro stejně přirozenou, jako kdysi dědičnost císařské koruny (ostatně, ironické reakce Merkelovou označují za německou královnu či císařovnu).

Kancléřce vedle vysoké důvěry a sympatií pomohla také zjevná distance občanů od politiky: kancléřka je kompetentní a situaci řeší, volič se může věnovat vlastnímu soukromému životu.

Výsledek CDU-CSU je téměř historický: strana se zastavila těsně pod hranicí absolutní většiny v parlamentu, 41,5 % (získala o 7,7 % více než v roce 2009), což představuje nejlepší výsledek za 23 let – a to v době, která pro značnou část Evropy znamená těžkou hospodářskou a politickou krizi. Větší kontrast si lze těžko představit.