Zeman vyznává jiné východní učení než dalajlamovo

Prezident Miloš Zeman přijal na Pražském hradě disidentku Su Ťij, která byla patnáct let vězněna barmskou vojenskou juntou. Na rozdíl od ní se pozvání nedočkal dalajlama, duchovní vůdce Tibeťanů, okupovaných a týraných čínskými komunisty. Kdo by ale mohl od našeho prezidenta čekat opak?

Přece už letos v červnu Zeman odpověděl na otázku, zda by se sešel s dalajlamou, jedním ze svých pokusů o bonmot: „Samozřejmě ano, ale pouze za splnění dvou základních podmínek: Buď se stanu já náboženským vůdcem, nebo dalajlama se stane velkým investorem.“ Jen člověk vyloženě zaujatý vůči prezidentovi mohl v tom spatřovat ponížený vzkaz do Pekingu, že Hrad nebude dráždit významného obchodního partnera bosou nohou.

Jak by nám ale mohlo uniknout, že od té doby byla jedna Zemanova podmínka splněna? Vždyť sám předseda strany zemanovců Zdeněk Šlégl prohlásil, že považuje českého prezidenta za Ježíše Krista a členy své partaje za pouhé apoštoly myšlenek Miloše Zemana. A čerstvý lídr pražské volební kandidátky ministr Zdeněk Žák nám poté, co vyškrtli zbloudilého apoštola Šloufa, sdělil, že mu Zeman poskytl „duchovní podporu“.

Proč se tedy nový náboženský vůdce Zeman nesešel s dalajlamou? Asi proto, že vyznává podstatně jiné učení a božstvo. Vždyť jsme ještě neprozradili, že na tu otázku, zda se s dalajlamou sejde, odpovídal prezident na místě více než příznačném: na konferenci o hospodářské spolupráci s Ruskou federací. A Lukoil, který s čínskou energetickou firmou vlastní společná pole ropy, zřejmě audienci Jeho Svatosti na Pražském hradě výrazně nedoporučil.