Obava z předvolební krátkozrakosti

Něco, co je nazváno národní investiční plán, u mě evokuje snahu propagovat pomocí kampaně nějakou stranu, což je, myslím, právě konkrétní případ současného Polska. A to u mě následně evokuje otázku, nakolik budou výdaje v rámci takového národního plánu optimální a nakolik půjde o typický příklad předvolebního rozhazování. Tento aspekt – priorita politické efektivnosti nad ekonomickou - je podle mého názoru jednou z hlavních překážek, aby podobné akce byly skutečně prospěšné. Historických příkladů by se dalo najít hodně. Legendární v tomto směru je zejména Japonsko, kde nejrůznější ekonomické stimuly pravidelně selhávaly na klientelismu. Řadu podobných příkladů, kdy motivace k infrastrukturním investicím byla spíše krátkodobě politická než dlouhodobě ekonomická, bychom mohli najít i v Evropě.

Z předchozího odstavce by se mohlo zdát, že jsem zásadním odpůrcem státních investic do infrastruktury. Rozhodně tomu tak není. Jenom si myslím, že by mělo jít o samozřejmost založenou na dlouhodobých plánech podložených expertní analýzou a ne o kampaňovitou záležitost sloužící k předvolební propagaci stran. Důležitým aspektem podobných plánů by měl být i jejich proticyklický charakter; měly by tedy být tvořeny tak, aby v období zpomalení ekonomiky nejenže nebyly tlumeny, ale naopak mohly být posilovány.