Protože se svět mění pořád, otázka se zužuje na směr a rychlost těchto změn. Takže: socializace Západu pokračuje a zvyšuje se i razance, se kterou zde „odkláníme“ ideje baronky Thatcherové. Tak alespoň dokládají tvrdá data o podílu veřejných výdajů na HDP a naší celkové zadluženosti.
V návaznosti na to ovšem roste i koláč veřejných prostředků umožňující uspokojit jednu z nejpřirozenějších vlastností člověka – hamižnost. Protože skutečný zisk má stále častěji podobu kořisti na nejrůznějších fondech záchran, stabilit a soudržnosti, firmy se již nemusejí obtěžovat bojem o přízeň obyčejných zákazníků. Zatím se totiž nedaří prosadit docela jednoduchou pravdu, že naše láska by měla zvítězit nad pokrytectvím projektantů uvedených fondů.
Na závěr již jen k tématu skromnosti a realismu. Souběžně s výše uvedeným propadem do dluhové pasti - jakoby paradoxně - roste i arogance, se kterou chce Západ peskovat, či dokonce bombardovat ostatní země, včetně svých věřitelů a jejich spojenců.
