Jaké jsou záludnosti mezi termínem "hlasování o rozpuštění sněmovny" a definitivním "rozpuštěním"? Co vše může mezi tím probíhat?

Marek Antoš: Hlasování Poslanecké sněmovny je pouze prvním krokem, jakkoliv nezbytným, k rozpuštění však dochází až rozhodnutím prezidenta republiky. Ten v tomto případě, který se řídí čl. 35, odst. 2, na rozdíl od jiných situací nemá prostor pro uvážení a Poslaneckou sněmovnu rozpustit musí. Lhůta sice stanovena není, ale mělo by se tak stát bez zbytečného odkladu. Až do rozhodnutí prezidenta Poslanecká sněmovna zůstává funkční a teoreticky by ještě dál mohla schvalovat návrhy zákonů apod.

Jan Kudrna: Poslaneckou sněmovnu vždy rozpouští prezident republiky. Jedna z ústavně možných situací je, že o své rozpuštění Poslanecká sněmovna požádá sama. To může učinit hlasy alespoň 3/5 všech svých členů. Poté nastupuje prezident a Poslaneckou sněmovnu rozpustí. Nemá stanovenou žádnou lhůtu, což znamená, že musí jednat bez zbytečného odkladu. K rozpuštění dochází dnem zveřejnění prezidenta republiky ve Sbírce zákonů. Může se tedy stát, že Poslanecká sněmovna rozhodne o svém rozpuštění např. v úterý a rozpuštěna bude třeba v pátek. Rozpuštění Poslanecké sněmovny je podmínkou vyhlášení voleb. Volby tedy nelze vyhlásit, s výjimkou uplynutí volebního období, před tím, než dojde k rozpuštění. Není také možné rozpuštění či jeho "vykonatelnost" odložit. Volební zákon váže všechny lhůty na okamžik rozpuštění Poslanecké sněmovny. Jinými slovy, každý odklad rozpuštění znamená odklad voleb.

Ondřej Preuss: Jelikož k rozpuštění nikdy nedošlo, nemá tato otázka zatím jasné kontury. Objevily se okamžitě názory, že se sněmovna může rozpustit k nějakému datu ve vzdálenější budoucnosti. Dle mého názoru by se však nemělo mezi hlasováním o rozpuštění a datem rozpuštění rozlišovat.

Eliška Wagnerová: Sněmovna je rozpuštěna k datu, kdy se prezident rozhodne tak učinit, to je jeho pravomoc. Záludnosti tam ani žádné nevidím. Jen že sněmovna rozpuštěna nebude do té doby, než prezident rozhodne. Ta lhůta by neměla být dlouhá, bylo řečeno, že tolerance je do týdne, takže během té doby už se toho moc dít nebude. Tam bych žádné problémy neviděla.

Pavel Hasenkopf: Dovolte nejdřív krátký historický exkurs: Za první republiky vláda nemusela mít důvěru Sněmovny, pouze si ji mohla vyžádat. V praxi tak samozřejmě činila, protože od toho se odvíjel její politický mandát. Vláda, která tak neučinila, byla vládou úřednickou. Avšak vláda, které byla důvěra výslovně odmítnuta nebo které byla výslovně vyjádřena nedůvěra, byla povinna podat demisi. Tuto demisi však prezident nebyl povinen přijmout. A protože měl navíc právo Sněmovnu kdykoli rozpustit, mohl si prezident vždy, když došlo k vládní krizi, vybrat, zda rozpustí Sněmovnu a vyhlásí nové volby nebo zda přijme demisi vlády a jmenuje vládu jinou. To nebylo žádné československé specifikum, takto má parlamentní systém vlády vypadat. Specifikem naopak je současný systém, kdy prezident smí rozpustit Sněmovnu jen za přesně Ústavou specifikovaných podmínek – to je důsledek strachu počátku 90. let, aby Václav Havel nezískal příliš velikou moc. Tyto podmínky nadto byly nastaveny tak, že v praxi se s možností rozpuštění Sněmovny nepočítalo. To však začalo komplikovat rozpuštění Sněmovny dokonce i v situaci, kdy zde byla politická většina, která by raději nové volby než udržování současného stavu. Reakcí byl nejdříve ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, ten však zrušil Ústavní soud pro rozpor s Ústavou. Ústava proto byla doplněna o stávající druhý odstavec článku 35, podle kterého se Sněmovna může sama „rozpustit“. Konec exkursu.

Konkrétní provedení je trochu složitější: Jestliže se ve Sněmovně najde 120 poslanců, kteří odhlasují návrh Sněmovny prezidentu republiky, aby ji rozpustil, pak je prezident povinen tak učinit. Nemá právo to odmítnout. Není však stanovena žádná lhůta, to znamená, že prezident má jednat bezodkladně. Umím si však představit situace, kdy z nějakého vážného důvodu rozpuštění odloží, tento odklad se ale má počítat v řádu dní, maximálně týdnů, nikoli měsíců, to už by byl výsměch Ústavě. Jakmile prezident rozpustí Sněmovnu, je povinen vyhlásit volby. Ty se musejí konat do 60 dní od rozpuštění, v praxi ale prezident musí brát ohled i na volební zákon, a protože podle něho musejí být kandidátky podány nejpozději 40 dní přede dnem předčasných voleb, musí volby vyhlásit tak, aby se konaly mezi 40. a 60. dnem od vyhlášení. Toto období je pevně dané, prezident se do něj musí „trefit“. Rozpuštění Sněmovny a vyhlášení voleb sice teoreticky jsou dva různé právní úkony, ale všude na světě prakticky spadají v jedno.


 

Jak je to v případě rozpuštění sněmovny se zákony: Co padá pod stůl? Co žije dál?

Marek Antoš: Návrhy zákonů, které byly předloženy v průběhu volebního období a Poslanecká sněmovna o nich nestačila rozhodnout, po jejím rozpuštění končí, ani nová sněmovna po volbách už je nemůže projednat. U návrhů, které sněmovna před rozpuštěním schválila, však legislativní proces normálně pokračuje, což znamená, že pokud s nimi vysloví souhlas i Senát a prezident republiky, stanou se z nich bez ohledu na rozpuštění zákonem. Výjimka by nastala pouze v případě, že by je některý z těchto orgánů neschválil: ani rozpuštěná, ani nově zvolená Poslanecká sněmovna už by takové veto nemohla přehlasovat, což znamená, že by "spadly pod stůl".

Jan Kudrna: V případě rozpuštění Poslanecké sněmovny nic nebrání tomu, aby jí schválené zákony schválil také Senát a podepsal prezident republiky. Pokud kterýkoliv z uvedených orgánů vysloví své veto, potom takový návrh zákona skončil. Podle § 121 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny jsou takové návrhy nově zvolenou komorou neprojednatelné. Nicméně v případě nutnosti může vláda v době rozpuštění navrhnout Senátu schválit zákonné opatření.

Ondřej Preuss: Návrhy zákonů, které ještě neprojednala současná sněmovna nebo které byly Senátem či prezidentem republiky tzv. vetovány, již nemohou být schváleny, to je zřejmé. Legislativní proces musí začít od začátku, v praxi samozřejmě např. se stejným textem. Pokud zákon již sněmovnou prošel, nevidím důvod, aby nemohl být legislativní proces dokončen.

Eliška Wagnerová: Když bude sněmovna rozhodnutím prezidenta rozpuštěna, tak ty zákony které leží ve sněmovně, samozřejmě spadnou pod stůl. Potom se musí dávat nové předlohy a opakovat celý proces od počátku. Jinak je to ovšem s tím, co sněmovna už přijala a poslala do Senátu, což bude dělat v následujících dnech. Ty zákonné předlohy projedná Senát, a pokud je schválí a pokud k nim prezident připojí podpis, respektive neuplatní svoje veto, tak samozřejmě ty zákony mohou být publikovány. Jinak je to v případě, že by Senát chtěl zamítnout předlohu, která putovala ze sněmovny, nebo kdyby tam chtěl mít pozměňovací návrhy, pak by ta zákonná předloha vypadla a musela by se opakovat.

Pavel Hasenkopf: Pod stůl spadnou všechny návrhy zákonů, které už Sněmovna sama nestihne schválit. Dále spadnou pod stůl návrhy schválené Sněmovnou, které Senát zamítne nebo v nich navrhne změny, a Sněmovna je před rozpuštěním již nestihne přehlasovat či akceptovat. A konečně, pod stůl padnou i všechny zákony schválené Sněmovnou i Senátem, které vrátí prezident. Důvody jsou ve všech případech dva: rozpuštěním Sněmovna končí, neexistuje žádná „Sněmovna v rozpuštění“ jako paralela k „vládě v demisi“ – až do ustavení se nově zvolené Sněmovny žádná Sněmovna nebude. A druhý důvod je ten, že nová Sněmovna nesmí doprojednat věci „načaté“ předchozí Sněmovnou, to stanoví § 121 jednacího řádu Sněmovny.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se