Vítězný Sobotka a poražený Zeman

Byl to ve sněmovně při jednání o Rusnokově vládě závratný den. Z boje za parlamentarismus proti zemanovské autokracii se nakonec vyklubala těžká krize české pravice. Potvrdily se tři věci, jež dále budou určovat náš politický vývoj. Předně máme silného prezidenta, který je schopen hrát si s politickými stranami jako kočka s myší. Za druhé, představa parlamentní pravice, že opráší svou ztracenou parlamentní většinu, a tak se postaví prezidentově dominanci, se ukázala být planou iluzí, fikcí a fatou morganou v jednom. A za třetí, strany v soupeření s prezidentem o moc sice prohrávají, ale parlament jako takový má větší moc a prezidenta je schopen odkázat do patřičných mezí.
Každý ze tří hlavních aktérů této politické zápletky měl své optimum, o něž usiloval.

Prezident odmítl připustit, aby pokračovala vláda pravicové koalice s argumentem, že je protilidová a zkorumpovaná. Místo ní nabídl svou prezidentskou vládu a byl ochoten využívat všech ústavních mezer, aby ji udržel u moci, než dojde k volbám. Předčasné volby si ovšem nepřál, neboť stávající rozhašený stav parlamentu mu dával nejvíce moci, nehledě na jeho touhu přetvarovat vedení sociální demokracie ke svému obrazu, na což také potřeboval nějaký ten čas.