Příliš mnoho dobrého

Když jsem jako student jel poprvé do Ruska, mluvil jsem v jakémsi městečku v Předkavkazí se stařenkou, která mi řekla: "Ach synku, jaký je Brežněv dobrý! Všem nám dal chleba! Máme ho, kolik si vzpomeneme... denně se za něj modlím!" Pomyslel jsem si cosi o pošetilých stařenách, zpracovaných propagandistickou mašinerií - teprve později jsem se dověděl o přízračných stalinských hladomorech a babce se v duchu omluvil.

Každou věc oceníme teprve tehdy, když ji nemáme - vzduch už po minutě. Byl-li základním problémem většiny minulých dob nedostatek většiny základních dober, je v mnoha směrech dnes komplikací pravý opak. Ve středověku nebylo obezitologů - počet jejich potenciálních klientů v Království českém by se nepochybně dal spočítat na prstech dvou rukou. Ve společnosti, mající přebytek nejen chleba, ale i bůčku, čipsů, majonéz a kdoví čeho ještě, se náhle jeví ideálním pokrmem cosi s přebytkem rostlinné vlákniny, řekněme vařená lebeda (ovšem ze speciálního ekoobchodu, ne ze smetiště).