Fischer nemá být ministrem

Expremiér a neúspěšný prezidentský kandidát Jan Fischer by měl na účast ve vládě co nejrychleji zapomenout. Politik, který přijímá na svůj transparentní(!) účet sponzorské miliony donesené v igelitce, může být ministrem financí leda v anekdotě. Kdepak se asi ty peníze vzaly? Dal mu je opravdu podnikatel v energetice Ladislav Dráb, jak tvrdí? Co když Fischera vytáhl z dluhů, které zbyly po opulentní prezidentské kampani, někdo jiný? A i kdyby byl pan Dráb skutečným dárcem, proč posílá peníze v hotovosti jako pověstný sponzor ODS Pepa z Hongkongu v polovině devadesátých let? Není to jen divné. Je to krajně podezřelé.

K pochybnostem přitom úplně stačilo, že charitativní smršť na pomoc Fischerovi, postiženému prezidentskou kandidaturou, začala přesně v momentu, kdy se o něm začalo mluvit jako o ministru financí. Lze bez obav postulovat hypotézu, že důvodem, proč mu znenadání na účtu přistálo přes pět milionů korun, nemusel být jen jeho nekompromisně utrápený výraz. Zvláště když poslední miliony, včetně těch v igelitce, dorazily až poté, co Fischerovo jmenování oficiálně oznámil premiér Rusnok.