Ekonomická náplast na fotbalovou tragédii

Při sledování semifinále Konfederačního poháru FIFA mezi Itálií a Španělskem musel mít fotbalový fanoušek pocit déjà vu. Psal se rok 1994. Na stadionu v kalifornské Pasadeně je na napěchováno téměř sto tisíc fandů, včetně mnoha italských. Krve by se v nich nedořezal. Jejich idol, „božský copánek“ Roberto Baggio, se právě chystá k rozhodujícímu pokutovému kopu ve finále mistrovství světa proti Brazílii.

Rozbíhá se pomalu - jako by si uvědomoval, že na svých bedrech nese tíhu očekávání desítek miliónů svých spoluobčanů. A zřejmě proto jeho jindy neomylná pravačka posílá míč vysoko nad břevno brazilské brány (video je dostupné zde). Oslava mistrovského titulu v rytmu samby může začít, kdežto Baggio s fanoušky „squadry azzury“ prožívá v přímém přenosu tragédii hodnou Williama Shakespeara. Podobnou agónii zakusilo již mnoho hráčů (z nejznámějších případů zmiňme např. Davida Beckhama ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2004, Davida Trezegueta ve finále mistrovství světa 2006, Johna Terryho ve finále Ligy mistrů UEFA 2008 a čerstvě i italský obránce Leonardo Bonucci, který neproměnil rozhodující penaltu v semifinále právě skončeného poháru FIFA).

Možná se podivíte, proč se srdceryvné historky ze sportovního prostředí objevují na stránkách ekonomického tisku. Nenabízí snad reálná ekonomika dostatek podobných příběhů tragicky promarněných šancí? Tento článek má za cíl ukázat, že ekonomický výzkum může napomoci těmto tragédiím předcházet nejenom v ekonomice, ale také na fotbalovém trávníku. V ekonomice i ve sportu je totiž jednání jedinců ovlivněno pobídkami, které vyplývají ze stávajících „pravidel hry“. A proto někdy i malá změna pravidel může mít velmi pozitivní vliv na chování a výsledek ekonomického nebo sportovního klání.

Šachové řešení penaltové agónie

Jak tedy sejmout břímě odpovědnosti z exekutorů penaltového rozstřelu? Představte si, že změníte následnost jednotlivých kroků. V současné době jde nerozhodný zápas nejdříve do půlhodinového prodloužení a pokud nerozhodný stav trvá, přijdou na řadu penalty. Co takhle pořadí obrátit, jak to bylo před nedávnem navrženo? Udělat jakousi šachovou rošádu prodloužení a penalt? Remízový zápas by šel nejdříve do pokutových kopů a až pak do prodloužení. Tým, který by vstřelil více gólů v prodloužení, by byl vítězem - nezávisle na výsledku předcházejícího penaltového rozstřelu. Pouze pokud by prodloužení rozuzlení nenabídlo, pak by vyhrál tým, jenž předtím zvítězil na penalty.

Co by to znamenalo pro Roberta Baggia v památném finále? V prvé řadě by měl on i jeho tým možnost nápravy. Měli by celých třicet minut prodloužení na to, aby strhli zápas ve svůj prospěch (a Baggio se proměnil ze zrádce národa v hrdinu). Pokud by se jim to nepodařilo, fanoušci by to vnímali jako zodpovědnost celého týmu, nikoli Baggia jako jednotlivce. A tím pádem by se výrazně snížil tlak na exekutory pokutových kopů a stigmatizace za jejich neproměnění.

Tato změna pravidel by však přinesla další pozitivní změny, jež se snažíme s kolegy Liamem Lentenen z La Trobe univerzity a Petrem Stehlíkem ze Západočeské univerzity změřit v nedávno publikované studii (kompletní verze je k dispozici zde).

Jedním z často kritizovaných problémů stávajícího systému je fakt, že u mnoha zápasů je prodloužení velká nuda. Oba týmy pečlivě brání, aby neudělaly chybu, a doufají, že budou mít v penaltovém rozstřelu více štěstí. Jako doklad slouží fakt, že téměř polovina všech prodloužení skončí bez gólu. Pokud by však penaltový rozstřel předcházel prodloužení, došlo by ke změně pobídek hráčů a k takové patové situaci by již nedocházelo. Jeden tým by měl vždy tendenci útočit, aby odčinil svůj neúspěch v penaltách a zvrátil zápas na svoji stranu.

S použitím velkého množství fotbalových dat a ekonometrické analýzy naše studie odhaduje, že ve fotbalových soutěžích jako mistrovství světa nebo finále Ligy mistrů by diskutované pravidlo snížilo proporci zápasů s bezgólovým prodloužením o polovinu, na 25 procent. Jinak řečeno, zvýšilo by pravděpodobnost gólu v prodloužení v průměru o 45 až 60 procent. A to v závislosti na různých faktorech, například počtem gólů v řádné hrací době či vyrovnanosti týmů (měřenou předzápasovými sázkovými kurzy). Podle odhadů našich regresních modelů by se například pravděpodobnost gólu ve čtvrtfinále mistrovství světa, jehož řádná hrací doba skončila bez branek, a jehož aktérům dávali bookmakeři před zápasem stejné šance na vítezství, zvýšila ze současných 35,2 % na 61,9 %. Následující tabulka analogické pravděpodobnosti ukazuje pro tento typ zápasu i pro jiné skóre v řádné hrací době (pro jiné kolo turnaje či týmy s rozdílnými sázkovými kurzy by se tyto trochu lišily).

Skóre v řádné hrací době	Pravděpodobnost, že v prodloužení padne alespoň jeden gól
	Nové pravidlo (penalty PŘED prodloužením)	Stávající pravidlo (penalty PO prodloužení)	Vliv nového pravidla (zvýšení pravděpodobnosti alespoň jednoho gólu v prodloužení v %)
0:0	0.619	0.352	76.0
1:1	0.719	0.461	56.0
2:2	0.801	0.574	39.6
3:3	0.864	0.680	27.1
Průměr (vážený četností skóre)	0.692	0.438	60.8

 

Možná namítnete, že fanoušci nemají rádi jen atraktivní útočný fotbal, ale také adrenalin penaltového rozstřelu. Výhodou diskutované změny je to, že o něj nepřijdou; právě naopak, mohli by si užívat většího počtu penaltových klání. Ale klíčové je, že tato penaltová loterie by méně často rozhodovala - ve třech čtvrtinách zápasů by vítěze určilo následné prodloužení. Proto navrhované změně fandí i někteří bývalí hráči (např. anglický internacionál Glenn Hoddle) a sportovní novináři (např. zde, zde či zde).

Co na to fotbalová asociace FIFA?

Funkcionáři mezinárodní fotbalové asociace FIFA si problémovost penaltového rozstřelu uvědomují. Její prezident Sepp Blatter to v roce 2006 vyjádřil poeticky: „Fotbalové mistrovství světa, to je vášeň, a když jde zápas do prodloužení, je to drama. Ale když dojde na pokutové kopy, je to tragédie“. Proto v březnu loňského roku pověřil pracovní skupinu Franze Beckenbauera, aby se pokusil najít alternativu stávajícího penaltového systému. Pokud možno takovou, která nepovede k podobnému fiasku jako experimenty se zlatým a stříbrným gólem v období 1996-2004, jejichž motivace posílit útočnou hru v prodloužení byla stejná, ale jejich efekt opačný. To proto, že pravidlo „náhlé smrti“ nezvyšovalo pouze „odměnu“ za vsítění gólu, ale také „trest“ za obdržení gólu, a tento druhý aspekt se ukázal jako silnější. Takové zvrácené pobídky ve výše diskutované změně pravidel nehrozí.

Z výsledků naší studie vyplývá, že by bylo v zájmu fotbalu vyzkoušet přesunutí penaltového rozstřelu před prodloužení v nižších soutěžích. A poté pečlivě vyhodnotit sesbíraná data, změřit vliv této změny očištěný o jiné faktory a zvážit její zavedení na vyšších úrovních. Podobné experimenty jsou běžnou praxí v mnoha oborech, např. v medicíně při testování nových léků, a začínají se prosazovat i v ekonomii (např. Esther Duflo s kolegy z MIT). Tento vědecký přístup je správným kompromisem mezi přílišným konzervatismem, kde vládne „tyranie statu quo“, a překotným nekritickým přijímáním všeho nového. Fotbal zatím jednoznačně spadá do té první kategorie, a je otázkou, jestli si takto může udržet své dominantní postavení v konkurenci rychle se inovujících a divákovi se přizpůsobujících sportů. Vědecké experimenty mohou zlepšit lidská rozhodnutí a design našich institucí i v mnoha dalších oblastech. Měli bychom je proto využívat. Těch zbytečných sportovních, ekonomických i politických tragédií snad už bylo dost.

Fotbalového fanouška se zájmem o více informací zveme ke sledování našeho hodinového videorozhovoru o navrhované změně pokutových kopů. V něm diskutujeme nejen detaily naší metodologie a výsledků, ale také modifikace navrhovaného pravidla (např. pouze tři penalty každého týmu, ať hráči „nevychladnou“) a nedostatky alternativních řešení. (Rozhovor je veden v angličtině. YouTube umožňuje zapnout automatické anglické titulky i jejich český překlad, ale jejich není bohužel ideální).