Ve středu v 15 hodin se v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech konalo poslední rozloučení s Filipem Topolem. Jeho odchod jako by byl pro dnešní generaci 35 až 50 definitivním potvrzením konce mládí. Stesk, který zmrazil jednu generaci, ale nebyl jen steskem po mládí. Byl i svým způsobem steskem po čase, v němž byla tahle generace formována: Steskem po jasné době, jasném převratu, jasných nadějích revoluční doby.
Smrt Filipa Topola přiměla velkou část jedné generace přestat se babrat v Nečasovi, Ištvanovi a Němcové.
Smrt neudeřila úplně nečekaně, ale přesto si ve středu večer spousta tvrdých androšů i namachrovaných cyniků po hospodách pobrečela. O solidních dámách, důstojných matkách a fatálkách v kostýmku ani nemluvě - každá druhá před čtvrt stoletím na koncertech Filipa Topola a jeho Psích vojáků vyváděla a vřeštěla způsobem, řekněme, na dnešní poměry nepřijatelným, možná až neslušným. Smrt si sáhla doprostřed davu, ozvěna se nesla dlouho a na Topolově středečním pohřbu asi nebude k hnutí.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení