Špinavá politika a počestný svět akademického korporativismu

Spor o jmenování literárního teoretika Martina C. Putny profesorem zažehl debatu o akademických svobodách a jejich hranicích, které chrání prostor vědeckého bádání před světem politiky. Představitelé akademické obce se téměř jako jeden muž shodli na tom, že postoj prezidenta a původní odmítnutí jmenovat Martina C. Putnu je zásahem do akademických svobod, samosprávy a nezávislosti.

Souhlasím zcela s tím, že postavení prezidenta republiky má v tomto případě čistě ceremoniální povahu, a byť to neplyne z textu ústavy ani zákona o vysokých školách, v případě této pravomoci se prezidentovi neponechává žádná úvaha o tom, zda si navržený kandidát, který prošel martyriem procedury směřující ke jmenování profesorem, tuto akademickou hodnost zaslouží, či nikoliv (a už vůbec zde není prostor pro úvahu, zda je kandidát občansky a morálně způsobilý titul obdržet). Tato pravomoc je nesrovnatelná se jmenováním soudců, s nímž tato kauza byla srovnávána, neboť zde se prezident svým aktem nepodílí ani v nejmenším na kreování veřejné moci. Důvod svěření této pravomoci prezidentovi republiky je skutečně pouze historickou reminiscencí na období první republiky, která si ostatně cenila vysokoškolských učitelů nejen prostřednictvím symbolického a slavnostního aktu převzetí jmenování z rukou prezidenta.