Možná, že to tak Robert Záruba ani nemyslel, ale teď to tedy vypadá, že se zcela výjimečně maličko zmýlil.

"Ještě jeden zlatý večírek pro tuhle partu," pronesl v rámci své úctyhodné sbírky nezapomenutelných oslavných výkřiků poté, co český národní tým porazil v květnu 2005 Kanadu a vyhrál ve Vídni mistrovství světa. Znělo to, jako kdyby se chtělo říct: Tak asi naposledy, díky, hoši. (Zvlášť když to rok předtím v Praze nešťastně nevyšlo.)

A mělo by to i svou logiku. Přece jen, Husákovy hokejové děti, tedy silné ročníky let 1971-1975, po "přepište dějiny" v Naganu a "vítej, zlatý hattricku" let 1999-2001, tehdy dospěly do doby, kdy už se pomalu přemýšlí o důstojném konci kariéry spíše než o dalších a dalších výzvách, jak se teď tak říká.

Už je to osm let (osm, propána), ale základ vídeňského (a naganského) týmu to nějak odmítá vzít na vědomí. Panu Jágrovi je jednačtyřicet a aktuálně se chystá na Stanley Cup s Bostonem. Pan Ručinský je ještě o rok starší a zrovna přemýšlí, jestli by to v Litvínově ještě o rok nenatáhl. O návratu k hokeji po nevydařeném angažmá ve Lvu Paroubek uvažuje Ručinského spolužák ze základní školy Guma Šlégr.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se