Rozmohla se nám na levici taková móda: slovní spojení "primitivní antikomunismus". Nikdo nikdy nevysvětlil, co přesně to znamená, cítíme ale jistou naději, že existuje i antikomunismus jiný, snad sofistikovanější. Na podrobnosti se ale zeptejte Jiřího Dienstbiera nebo Lubomíra Zaorálka.

Jisté však je, že by se člověk označený za "primitivního antikomunistu" měl pořádně stydět: zní to skoro jako "primitivní rasista" - a málem hůř než "primitivní komunista", což stejně může říci jen - ano, primitivní antikomunista.

Není úplně jasné, čím si v zemi, kde už dvacet let platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu, stvrzený navíc jedním z prvních (a podle mnohých i jedním z nejpůsobivějších) rozhodnutí Ústavního soudu, nabral výraz "antikomunista" tak nepěkný zvuk. Jako by v tom byl nějaký nebezpečný fanatismus - proč v roce 2013, skoro čtvrtstoletí po revoluci, trpět předsudky vůči oddaným příznivcům této myšlenky? Jsou přece vyřízení, určitě už ne nebezpeční, rozhodně méně než třeba neonacisté, protože už je jiná doba, 50. léta už se nemohou nikdy vrátit, na rozdíl od těch třicátých. Kdo tohle nedokáže pochopit, je - ano, správně, primitivní... a tak dál.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se