Málokterému politikovi se přihodí to štěstí, že ještě v době, kdy je ve funkci, si vydobude všeobecný respekt. Margaret Thatcherové se tohoto štěstí dostalo dvojnásobně, protože si získala respekt u svých stoupenců i odpůrců jako první žena, která ve Spojeném království předsedala vládě Jejího Veličenstva. Pozdější baronka Thatcherová ve vrcholné politice uspěla navzdory nepříznivým okolnostem. Britští konzervativci si ji v roce 1975 vybrali do svého čela jen ne proto, že by jednoznačně uznávali její kvality, ale jen pro nedostatek mužských kandidátů.

Vyrovnávat s nepřízní a s podceňováním se Margaret Thatcherová učila od počátku své kariéry. Jako dcera hokynáře byla stěží předurčena ke vzestupu ve straně, kde se vždy dbalo a stále ještě dbá na společenský status.

Respekt, který si první britská premiérka za jedenáct let ve funkci vydobyla, v mnohém ohledu pramenil z toho, že se svou politikou zdůrazňující individuální odpovědnost a omezování role státu přišla ve velice příhodné době. Na konci 70. let 20. století byla Británie považována za .nemocného muže Evropy“, její ekonomika byla nevýkonná a státní rozpočet zatěžovaly mnohé výdaje, které jen prohlubovaly jeho schodek.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se