Hasiči a jasná pravidla

Přijde mi nekorektní odpovídat na otázku, jak jsou kapitálové kontroly v kyperském případě nebezpečné. Rovněž se neptáme, jak škodlivé je uzavření ulice v případě požáru, aby hasiči mohli hasit. Nehořícím podnikům v okolí to uškodí, protože ztratí na několik hodin a dní zákazníky. Lze ale postupovat jinak?

Jak relevantní je mluvit do novin o tom, kolik budou tratit takové podniky? Kapitálová omezení přispějí ke kyperské recesi. Bez nich bychom však při počítání ztrát dorazili k mnohem větším číslům. Shořely by totiž i okolní budovy.

Co se nákazy týče, i zde musím odpovědět vyhýbavě. Mario Draghi ve čtvrtek uvedl, že bail-in (při kterém ztráty z krachu nesou majitelé a další zúčastnění spíše než celé státy) jsou vždy špinavá hra. Pokud neexistují jasná pravidla, podle kterých se odehrávají.

Očesání vkladů nad sto tisíc eur je legitimní, protože vklady by byly v případě krachu ztraceny úplně, či by se velkým vkladatelům vracely drobky ve zdlouhavých insolvenčních řízeních. Není tedy špatné, co se stalo, ale jak to bylo vymyšleno a co tomu předcházelo.

Intervence v jednotlivých státech eurozóny se dějí s neuvěřitelnou dávkou libovůle. Peníze se na Kypru hledaly v důchodech, v pojištěních, vkladech, prostě kdekoli. Takhle to být nemá. Mají existovat jasná pravidla o tom, co se v případě bankovního krachu může a nesmí dělat. A nejvíce trpět by měli majitelé. Jako při opravdovém krachu.

Nemyslím si, že panika na Kypru bude mít vliv na Španělsko nebo Itálii. Aby k tomu ale určitě nedošlo, EU potřebuje bankovní unii a v ní likvidační schéma bank a společné pojištění vkladů. Pokud možno i retrospektivně. A co nejdřív.