Pocit nad daňovým přiznáním

Tak jako každý rok v tuto dobu jsem zašel na náš finanční úřad. A hned jsem poznal, že se v této zemi něco mění. Ještě loni mě dáma za přepážkou vypeskovala jak malé dítě, protože jsem si dovolil zaklepat na okénko, za nímž nebyla. Rozumím: horší drzost od člověka, který tam zrovna nese své vydělané peníze, si jen těžko představit a slibuji, že už to nikdy neudělám.

Letos to mělo překvapivě jiný a milý průběh: úřednice se usmála a – pozor – poděkovala mi! Neuvěřitelné. Jen se obávám, že ona pociťovaná "změna" znamená zatím pouze to, že se nám na berňáku vyměnily dvě úřednice. Jako inspirace k úvahám o tom, jak by se stát, nebo lépe řečeno jeho reprezentanti mohli nebo spíš měli chovat ke svým daňovým poplatníkům, to stačí.