Mlčení Ústavního soudu

Co vlastně se dozvídáme z rozhodnutí Ústavního soudu, že bývalý prezident Václav Klaus nebude souzen pro velezradu? Především to, že konstituční soudci pět jeho činů (a nečinů), napadených senátory, nepokládají za delikty, dosahující intenzity velezrady. A toto stanovisko Ústavního soudu je konečné a je nutné ho vzít na vědomí.

Na druhou stranu - přelíčení skončilo, ale otázky zůstávají. Když jednání bývalého prezidenta, který odmítl podepsat ratifikační smlouvu, nerespektoval rozsudek Nejvyššího správního soudu a osvobodil nejhorší tuneláře, nedosáhlo intenzity velezrady, jakého stupně libovůle se tedy dopustil?

Je přece jasné, že abolice, jak ji nařídil Klaus, směřovala proti spravedlnosti. Že byla ve své monstróznosti útokem na důvěru veřejnosti v principy právního státu. Ale jak dalece přitom prezident zneužil ústavou dané pravomoci, se však už nikdy nedozvíme.