Kyperský boj o setrvání v eurozóně

Na Kypru se začíná rýsovat plnokrevný bankrot. Tedy skutečný bankrot, bankrot, při kterém vám jiné země nepomáhají. Mnozí mluví o Kypru jako negativním precedentu - a mají jistě pravdu - ale uvědomme si, že to má i své světlé stránky; je to i signál pro Řeky a Španěly do budoucna: až někoho zas napadne si stěžovat, že nabídnutá pomoc je přísná, máme tu kyperský scénář. Takhle nějak vypadá kvazibankrot bez voňavky a make-upu, tedy bez polštářů pomoci od jiných. Seznamte se. Potykejte si. Za tento bankrot může EU asi tak jako USA, tedy dílem, ale většinu hříchů si nesou místní sami: regulatorní instituce, příliš velká váha finančního sektoru, manické investování atd. Co je tentokrát jiné, je to, že Evropa už odmítá tolik pomáhat, respektive skákat, jak si krachující stát píská.

A protože i v politice panují nálady, dobrá nálada/vůle pomáhat (a ještě za to být posílán k šípku, což dělají Řekové Němcům) pomalu bere za své. S ochotou pomoci to začíná vypadat jako s oním pověstným uchem od džbánu. To, že únava materiálu postihla právě Kypr, je holt smůla.