Dienstbier a bahno

Sociální demokraté učinili jedno ze svých tradičních, zcela iracionálních rozhodnutí. Z jejich vedení vypadl na ostravském sjezdu Jiří Dienstbier, kterého přitom ještě před dvěma měsíci zcela seriózně nabízeli jako kandidáta na nejvyšší post v zemi.

Jenomže co je dobré pro voliče, nestačí pro stranický sjezd, kterému někteří říkají vzletně "suterén" a jiní, ti upřímnější, "bahno". Kdo dokáže "bahnem", tedy bezejmennou masou delegátů reprezentujících ten nejprůměrnější stranický průměr, pohnout žádaným směrem, vítězí.

Takže tentokrát zvítězila myšlenka, že Jiří Dienstbier je podezřelý sólista, pro nějž je vlastní politická kariéra důležitější než "stranický zájem". A ten se naplňuje mimo jiné tím, že si své místo každý vysedí pěkně od píky, bez nějakých velkých dramatických gest - ale když už to dokáže, má celkem jistotu, že se hned tak nehne. (Což lze nejsrozumitelněji demonstrovat na příkladu Zdeňka Škromacha, jehož politická činnost několik posledních let spočívá v dennodenním přání "sluníčkového dne" na Facebooku.)