Nový papež musí věřit na zázraky

Konkláve trvalo dvacet pět a půl hodiny. Když skončilo a když se konečně ze slavného komínku nad Sixtinskou kaplí vyvalil bílý kouř, svět ještě netušil, že papežem se stal Jorge Mario Bergoglio a že se podle všeho začne psát nová kapitola dějin katolické církve.

Po dvou dnech těžko hodnotit, faktem ale je, že nástup nového papeže provází mnoho nového - a nečekaného. Především jméno. Papežové minulých desetiletí si dávali velmi záležet, aby vybraným jménem navázali na své předchůdce a symbolizovali pokračování a kontinuitu. Po Janu XXIII. přišel Pavel VI., po něm Jan Pavel I. a pak Jan Pavel II. Po rezignaci Benedikta XVI. koloval vtip, že se nový papež bude nejspíše jmenovat Jan Pavel Benedikt I. Pokud tedy nový papež přijal jméno, jaké ještě nikdy nikdo předtím nepřijal - a jméno v židovství a křesťanství znamená program -, nelze situaci nevnímat jako vzkaz, že nový papež určitě nebude jen udržovatelem starých pořádků, kompromisním mostem k nějaké výrazné osobnosti budoucnosti.