V přísně nekuřácké domácnosti Václava Klause měl prý vždy připraven popelník jediný člověk: Jan Stráský. S odcházejícím prezidentem jej pojí pětačtyřicetileté přátelství, v posledním dvacetiletí navíc zpestřené pobytem v politice, kde byli nejbližšími spojenci i protivníky. "Myslím, že budeme vždycky kamarádi, ale víme, že o některých věcech spolu nesmíme mluvit," říká Stráský.
HN: Pamatujete si, jak jste se poprvé potkali?
V dubnu roku 1968 jsem nastoupil na ústředí tehdejší Státní banky československé a stal jsem se součástí týmu, který měl připravit reformu bankovnictví v rámci Šikovy ekonomické reformy. Václav Klaus se tehdy vrátil z Ameriky a byl nám doporučen. Tak jsme ho pozvali na besedu a po ní mu nabídli místo v bance, což on odmítl.
Nicméně pak přišla okupace, prověrky a jeho vyhodili z Ekonomického ústavu právě do banky. Asi dva roky jsme pak spolu sdíleli kancelář. Byli jsme stejně staří, měli jsme podobné zájmy, on jazz, já jazz, on lyžování, tenis, který mě naučil hrát, já mu říkal, že je nějaká turistika. Pamatuju si na jeho výrok: "Honzo, je opravdu možné, aby dospělý člověk spal ve stanu?" A pak jsme spolu ve stanu spali leckde.
HN: Kdysi jste řekl, že Klause je možné buď milovat, nebo nenávidět. Když jsem se vás na to ptal před deseti lety, jak to tedy cítíte vy, řekl jste mi, že je na to ještě příliš brzy. Už jste si to rozmyslel?
- První měsíc za 40 Kč, poté za 179 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
