Něco je jinak

Stále se sama sebe ptám, když tu okouším nějakou novou chuť, tu zase poprvé stisknu něčí ruku. Možná je to také hudba, zvuk tramvaje brzdící před zastávkou, sníh vršící se na kraji silnice, jarní květiny, které se derou ven, i když na ně možná ještě čeká ten největší mráz. Odkud pochází ten zvláštní pocit? Ze zvonění zvonů kostelů, které spolu vždy přesně v celou hodinu soupeří, nebo z některých domů, které i přes své stáří vypadají mnohem zachovaleji než budovy Staré Havany?

Ale ani záplava moderních aut ani signál Wi-Fi, který umožňuje připojit se na internet téměř všude, pro mě nejsou tou opravdovou novinkou. Nejsou to ani stánky plné novin, regály plné zboží v obchodech ani pes, se kterým se uprostřed pasáže v metru jedná jako s milostpánem, který je tu hlavní.