Petr Nečas se na půdě mnichovského zemského parlamentu, jehož lavice často plní lidé s úzkým vztahem k sudetským Němcům odsunutým po válce z Československa, dopustil historicky výjimečného výroku. Projevil osobní i politickou lítost nad českými zločiny na vyháněných Němcích, což je gesto, na něž sudetští Čechobavoři čekali sedmdesát let.
Nečasova slova, za něž si zaslouží větší než drobnou zmínku v učebnicích dějepisu, okamžitě korigoval vicekancléř prezidenta, který považuje Nečasův projev za "šokující a tragický", neboť otvírá dveře majetkovým nárokům sudetských Němců. Zatímco v Mnichově se vestoje tleskalo Nečasově odvaze, jež kráčí ke smíření, prezidentova druhá pravá ruka zpochybňovala hodnotu potlesku odkazem na majetkovou lačnost aplaudujících.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
