Metoda fiskální devalvace, popsaná profesorkou Gopinath a komentovaná v Bloombergu, mi připadá jako zvláštní případ dříve diskutované „vnitřní devalvace“, vhodný pro velice otevřené ekonomiky, protože se v ní využívá konstrukce DPH jako daně na dovážené (a neobchodované) zboží a služby a nikoli na vyvážené. To je její síla i slabost. Ve srovnání s měnovou devalvací zůstávají všechny problémy „vnitřní“ devalvace, tedy (1) politická citlivost a (2) praktická nemožnost věci zařídit tak, aby dopad na různé vrstvy obyvatelstva byl optimální vzhledem k cíli zvýšit konkurenceschopnost.

Na první pohled mě napadá např. situace rentiérů a zejména důchodců (jsou-li důchody indexovány úplně a výlučně podle spotřebního koše seniorů, dobře; to však nikde není pravda, takže na tom důchodci buď vydělají, nebo prodělají, ale konkurenceschopnosti to nepomůže) nebo drobných samostatných řemeslníků (kteří nebývají zdaněni stejně jako zaměstnanci) atd.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se