Překvapivá a hlavně paradoxní zdá se být rezignace papeže Benedikta XVI. Člověk, který před osmi lety přišel katolickou církev konzervovat a navracet k dávné liturgické tradici, se dopustí kroku, který je spojen s ryze moderním lidstvím. To mimo jiné charakterizuje rozdíl mezi profesí a osobností, mezi veřejným a soukromým. Role papeže obě roviny spojuje. Papež není papežem a teprve potom, když vysvlékne sutanu, soukromou osobou.
Kromě toho jeho pozice biskupa římského a pastýře všech katolíků není jen nějakou volenou funkcí, na níž se podílí uzavřené shromáždění kardinálů (konkláve), ale je chápána silněji: jako prostředník či zástupce Boha na Zemi. To byl také důvod, proč Benediktův předchůdce Jan Pavel II. možnost rezignace ze zdravotních důvodů odmítal, protože "papež není povolání, nýbrž poslání".
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
