Skrytý půvab volební pravdy

Mohl se Karel Schwarzenberg vyhnout výpadu Miloše Zemana kvůli sudetským Němcům? Mohl a jednoduše. Stačilo opakovat, že jde o uzavřenou kapitolu, zpečetěnou česko-německou deklarací. A v případě vítězství nad Zemanem pak mohl s veškerou hradní autoritou pranýřovat vyhnání německých spoluobčanů. Jenže půvab a síla Schwarzenbergova postoje spočívá v tom, že to odsoudil uprostřed volební kampaně. Něčeho takového se "nedopustil" žádný český politik. Miloš Zeman i Václav Klaus svou kritiku odsunu, které jsou jim teď připomínány, vyjádřili až po volbách. Až když dospěli k vytouženým metám - první do Strakovy akademie a druhý pak na Hrad. Ale i Helmuth Kohl přece otálel s parafováním česko-německé deklarace. Byly volby, Kohl potřeboval podporu bavorské CSU, která zase nechtěla přijít o hlasy sudetských Němců.

V našem plebiscitu se prostě událo něco mimořádného. Kandidát, pro něhož by byl Hrad završením životní i profesní pouti, a který svádí tvrdý boj s nelítostným soupeřem, raději těžce ohrozil své šance, než by popřel životní zásady. A to je možná nejpodstatnější moment celé dosavadní kampaně, možná důležitější, než jak to nakonec dopadne.