Amnestie bez milosti

Plošné odpouštění trestů je tradičně nejčastěji využíváno u politicky motivovaných činů. Už i ta první ve starém Řecku, sloužila k právní ochraně třinácti tyranů. Odpouštělo se jakobínům v Anglii, odpůrcům Frankova režimu po diktátorově pádu, speciální zákon o odpuštění zločinů přispěl k míru po občanské válce v USA a Salvadoru. Faktickou amnestií prošla Jihoafrická republika po konci apartheidu, přestože Komise pravdy a usmíření vykonávala slyšení obviněných zločinců, jimž se poskytovala "amnestie výměnou za pravdu".

I amnestie v dobách Rakouska-Uherska, které měly až generální záběr, byly motivovány politicky. Sloužily k upevnění pozice panovníka, který ukazoval lidu dobrou vůli, čímž se mimochodem potvrzovala jeho božská legitimita, a tím i přirozená možnost udělit výjimku z řádu justiční spravedlnosti.