Evropský útes nejistoty

Amerika nemá moc času na to, aby zbrzdila pád z tzv. fiskálního útesu. Pokud se politici nedohodnou na tom, jak ukočírovat veřejné finance, spustí se automatické zvýšení daňové zátěže a výdajové škrty. V tomto kontextu nelze než si povzdechnout, že je škoda, že Evropa nemá podobný automatický mechanismus, jakým je ve Spojených státech tento fiskální útes, byť se to může zdát kruté vůči všem obyvatelům, a navíc je pravděpodobné, že automatické sankce mohou uvrhnout Ameriku zpátky do recese.

Je fakt, že ve chvíli, kdy by Amerika přes tento útes přešla, by nastaly škrty a vzrostly daně, takže by tamní ekonomika s největší pravděpodobností spadla do recese. Ale také je pravda, že Američané už téměř rok a půl roku vědí, co je obsahem této fiskální úmluvy, a přestože doufají, že k jejímu naplnění nikdy nedojde, aspoň vědí, co mohou čekat. V Evropě ve stejnou chvíli existuje jediná jistota: nikdo neví nic.