Hobití melancholie: život v minulé budoucnosti

Dlouho očekávaná premiéra Hobita vyvolává překvapivé zklamání. I ti nejskalnější fanoušci si stěžují, že film je příliš dlouhý, že bude i v dalších dílech rozvleklý a že jeho megalomanské, akční pojetí neodpovídá roztomile pohádkové podstatě prvního Tolkienova vyprávění o zvláštních, malých tvorech s velkýma štětinatýma nohama.

Debaty na téma, zda Hobit je, nebo není dobrý film, ale nejsou příliš zajímavé, protože se drží tradiční recenzentské logiky, pohybující se v binárním světě opozice "líbí - nelíbí", jež není schopna vykročit mimo svět zábavy. Snímek režiséra Petera Jacksona přitom míří za tyto hranice, jakkoliv je zřejmé, že původním záměrem režiséra bylo natočit pokračování Pána prstenů, které nejenom skvěle pobaví, ale které také vydělá balík peněz. U Hobita jde o dvojnásobný paradox: Tolkienovo vyprávění, v němž se podrobně líčí, jak zvládnout vlastní bázeň a pohodlnost, ale především sobectví a chamtivost, je v čase ekonomické krize, vyvolané neomezenou touhou po zisku, určeno k maximalizaci zábavního i finančního zisku.