O dvojí pravdě

Středověký arabský filozof Ibn Rušd, v Evropě zvaný Averroes a hojně čtený i překládaný, inspiroval u některých scholastických myslitelů takzvané učení o dvojí pravdě - jedna z nich, zjištěná zkušeností a kritickým přemýšlením, je pravdou vědců a filozofů, a druhá, vyplývající z božského zjevení obsaženého v Písmu svatém, je pravdou teologů. Obě z nich existují nezávisle vedle sebe, ač jsou někdy v příkrém rozporu.

Panství žvástu

Je pozoruhodné, že takovéto učení, které bylo v novověku vysmíváno a posléze se ztratilo kamsi za obzor, se v posledních dekádách začalo, počínaje anglosaským světem, zase znovu vynořovat. Pouze božské zjevení, v mezičase vyšlé poněkud z módy, bylo nahrazeno "politickou korektností", naukou o světě nikoli jaký je, ale jaký by měl být. Týká se to zejména věcí lidských, ale oblast, kterou "politická korektnost" potrefuje, se neustále rozrůstá a zvolna metastazuje do dalších a dalších oblastí našich životů a pohledů na svět.