Bez důkazů mě unesli a mučili. Snad můj případ pomůže ostatním

Jako bojovnice za lidská práva v Zimbabwe, která řídila Zimbabwský mírový projekt - organizaci, která monitoruje a dokumentuje politické násilí -, jsem se předešlého dne účastnila schůzky k zahájení šestnácti dnů aktivismu proti genderově zaměřenému násilí na ženách a dětech. Na tomto setkání jsem hovořila o velkém počtu žen, které se v předchozích měsících, v předvečer prezidentských voleb, staly terčem politického násilí.

Dva muži, kteří se střídali v těžké formě mučení známé jako "falanga", mě bili do chodidel hadicí a kovovým obuškem. Věznitelé mě během výslechu nutili dlouze klečet na štěrku. Většinu času jsem měla zavázané oči. Pokládali mě za nebezpečnou vězeňkyni, což znamenalo, že kdykoliv jsem musela odjet z vězení k soudu nebo na kliniku v objektu věznice, spoutali mi ruce i nohy.

Vyšetření v poutech

Jen jednou mi umožnili odjet na lékařské vyšetření do soukromé nemocnice. Tam mě položili spoutanou na vyšetřovací stůl a nechali mě ležet tak dlouho, až službu konající lékařka začala protestovat, že mě v tomto stavu nevyšetří.