Nevíme, kolik let zbývá do ruské sametové revoluce a pádu putinského režimu

Vzdálenosti mezi velkými aglomeracemi přinášejí obrovské dopravní potíže. Už jen shromáždění lidí k tomu, aby se poradili, znamená velké výdaje a složitou logistiku. Musíme si také uvědomit, že moc v Rusku velmi dobře chápe nebezpečí ze strany organizované a sebevědomé občanské společnosti, a proto utrácí ohromné zdroje na vytváření nejrůznějších právních, organizačních a finančních překážek pro občanskou aktivitu.

Krom toho nestrukturovanost občanské společnosti vytváří mimořádně vhodné podhoubí pro provokatéry a samozvance všeho druhu. V tomto stavu šlo Rusko k loňským parlamentním volbám. Bez strukturované občanské společnosti, bez skutečné opoziční strany ve volebních seznamech, bez lídrů protestního hnutí, které by uznávala jak moc, tak opozice.

Ale nové Rusko již dozrává v útrobách toho současného a první jeho souboj s krutou realitou se odehrál právě před rokem během voleb a hned po nich. Podhoubím pro přeskupení sil se stal internet. Díky němu vyšla hvězda Alexeje Navalného, který všem Rusům nespokojeným s putinovskou vládou nabídnul v těchto podmínkách jedinou možnou alternativu - hlasovat pro kohokoli kromě Jednotného Ruska. Tato myšlenka byla natolik žádaná, že vyšla mimo rámec internetu a zničila všechny Putinovy plány na bezproblémové získání většiny v novém parlamentu. A nepomohly mu ani masové falzifikace. Všechno, co se v Rusku dělo celý rok po volbách, je hysterickou reakcí moci na utrpěnou porážku.

V létě 2011 jsme napsali nevelkou knížku Oblačná demokracie, ve které jsme popsali teoretický model přijímání rozhodnutí velkými skupinami lidí ovládajícími nové informační technologie, který v sobě spojuje to nejlepší z přímé a zastupitelské demokracie. Oblačná demokracie je spojením tří hlavních myšlenek: práva voliče v jakýkoli okamžik delegovat svůj hlas tomu či jinému představiteli a poté si ho vzít zpět, dále práva voliče "drobit" svůj hlas mezi různé kandidáty dle konkrétních témat, a konečně i získávání více informací o politice v rámci širšího okruhu voleb. V lednu 2012 jsme spustili Demokracii 2.0, což je programátorské prostředí, ve kterém jsme myšlenky oblačné demokracie poprvé vyzkoušeli v praxi.