Žádná osobnost nebyla pro lidskoprávní aspekt tohoto úspěšného boje v Evropě v uplynulých padesáti letech významnější než Václav Havel.

Jeho esej Moc bezmocných představovala nejsilnější a nejpronikavější intelektuální a literární expozé totalitní komunistické ideologie. Ve své době měla obrovský vliv a stala se zdrojem inspirace pro mnoho lidí v zemích tehdejšího komunistického bloku. Havlova esej s pozoruhodnou břitkostí vrhla světlo na opravdový život v komunistické diktatuře, stejně jako to organizace Amnesty International dělá v otázce porušování lidských práv.

Poprvé jsem o Václavu Havlovi slyšel v roce 1977 - ve stejném roce, kdy jsem vstoupil do organizace Amnesty International. Silně mě inspirovala Charta 77 a takzvaná "síla duše", kterou Havel projevoval svými činy i psaním. A nebyl jsem jediný Ir, jehož Havel dojímal a inspiroval. Dramatik Samuel Beckett se v roce 1982 odhodlal k ojedinělému a nevídanému činu, když svou krátkou hru "Katastrofa" věnoval právě Havlovi, toho času pobývajícímu ve vězení. Byl to jediný případ, kdy Beckett svoji hru někomu věnoval.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se