Před rokem jsem na tomto místě psal o tom, jak jsme v posledních letech, jako západní ekonomiky, rostli na vlně - brali jsme (podobně jako třeba mořská vlna) vodu ze svého okolí a užívali jsme si její energii.
A energii jsme brali hned ze čtyř dimenzí: z minulosti (ropa, uhlí a jiné formy solární energie z minulosti), z budoucnosti (deficitové dopování ekonomiky na úkor dluhu), z horizontály (tedy nárůst bohatství, zejména vyspělých ekonomik, z globalizace) a konečně z vertikály (tedy díky vědecko-technickým inovacím, které nám, obrazně řečeno, za poslední generace padaly štědře jako inspirace z nebe).
Otázka, kterou si nyní jako civilizace klademe, je, zda tyto zdroje, ač stále ještě funkční, nedocházejí. Ropu stále máme, ale už jsme si vědomi, že dochází (dochází energie minulosti), také nám začíná být jasné, že dochází dluhová energie, mnohé státy narazily již na dno a více si půjčovat na úkor budoucnosti nemohou (dochází budoucnost). A přestože víme, že globalizace bude pokračovat, už to asi nikdy nebude tím tempem jako doposud.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
