Před rokem jsem na tomto místě psal o tom, jak jsme v posledních letech, jako západní ekonomiky, rostli na vlně - brali jsme (podobně jako třeba mořská vlna) vodu ze svého okolí a užívali jsme si její energii.

A energii jsme brali hned ze čtyř dimenzí: z minulosti (ropa, uhlí a jiné formy solární energie z minulosti), z budoucnosti (deficitové dopování ekonomiky na úkor dluhu), z horizontály (tedy nárůst bohatství, zejména vyspělých ekonomik, z globalizace) a konečně z vertikály (tedy díky vědecko-technickým inovacím, které nám, obrazně řečeno, za poslední generace padaly štědře jako inspirace z nebe).

Otázka, kterou si nyní jako civilizace klademe, je, zda tyto zdroje, ač stále ještě funkční, nedocházejí. Ropu stále máme, ale už jsme si vědomi, že dochází (dochází energie minulosti), také nám začíná být jasné, že dochází dluhová energie, mnohé státy narazily již na dno a více si půjčovat na úkor budoucnosti nemohou (dochází budoucnost). A přestože víme, že globalizace bude pokračovat, už to asi nikdy nebude tím tempem jako doposud.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se