Demokratické strany nenašly za třiadvacet let způsob, jak dohnat komunisty k bezvýznamnosti, pomineme-li, jak nezištně jim pomáhají, a když je třeba, jak ochotně s nimi spolupracují. Nefunguje izolace, mobilizace, diskreditace spoluprací, sázka na přirozený biologický vývoj - nic. Takže co tedy vlastně zbývá?
Dva obrazy nejlépe vystihují to, co se stalo v sobotu: culící se Jiří Dolejš se svou dvacet let pěstovanou imagí komunisty s lidskou tváří a účesem západoněmeckého fotbalisty 80. let, senzační vítěz prvního kola senátních voleb v dosud spolehlivě pravicové Praze 8.
A jeho spolustraníci z Třešti na Jihlavsku slavící se všemi historickými proprietami, Marxem, rudou vlajkou a plaketami pro místní Lidové milice, jak je zachytil fotograf serveru iDnes.
Teď jde jen o to, která podoba komunistické strany je ta opravdová a co to ve světle rudého krajského úsvitu znamená pro budoucnost.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení