Prohraje debata Obamovi volby? Debata ne

Shoda velké většiny pozorovatelů je pro amerického prezidenta Baracka Obamu nepříjemná: První ze tří prezidentských debat jasně vyhrál republikán Mitt Romney. Zvolil lepší styl, jasně artikuloval vizi, byl uvolněný a zdravě asertivní. Humor byl také na jeho straně.

Potvrdilo se, co odborníci čekali: Romney je dobře připraven, debaty umí a měl tvrdý trénink v podobě dvou desítek klání v republikánských primárkách. Už v roce 1994, kdy jako politický novic kandidoval v Massachusettes proti senátorské legendě Tedu Kennedymu, bylo jasné, že je zdatným zápasníkem slov. Nakonec prohrál, ale v kampani Kennedymu poprvé v jeho kariéře pořádně znepříjemnil život.

Prezident potvrdil všechny své slabiny. Je rozvláčný, příliš přemýšlí a nemá rychlé reakce. Poslední opravdové debaty se zúčastnil těsně před vymřením dinosaurů, před čtyřmi lety s Johnem McCainem, a McCain byl - debatérsky - Romneymu tím, čím je Sparta Barceloně. Navíc Obama nepůsobil uvolněně, což se sice u prezidenta, jenž je neustále pod tlakem, dá čekat, ale ne omluvit.

To je všechno pravda. Bude to znamenat zvrat v souboji, ve kterém začínal mít prezident mírně navrch? Jak moc vlastně na debatách záleží?

Lze věrohodně spekulovat, že moc ne. Vzpomíná se na památnou první debatu Johna F. Kennedyho a Richarda M. Nixona z roku 1960. Legenda říká, že opálený, uvolněný Kennedy převálcoval bledého, nervózního viceprezidenta. Jenže jejich prezidentské klání skončilo ve prospěch Kennedyho tak těsně, že je těžké význam debaty brát vážně.

V sedmdesátých letech se Gerald Ford dopustil hrubky, když v debatě o Polsku řekl, že žádná sovětská dominance ve východní Evropě neexistuje. Jenže James Carter po dobu kampaně stejně výrazně vedl a debata měla na výsledek zřejmě velmi malý vliv.

A co Ronald Reagan proti Walteru Mondalovi v roce 1984? Reagan byl od začátku těžká váha a jeho vtip v debatě jen potvrdil, že je - ano, vtipný. Velké překvapení u republikánského prezidenta, který, když ho postřeleného po atentátu vezli na operační sál, prohodil směrem k doktorům: “Pánové, doufám, že jste všichni republikáni...”

V roce 2000 si George W. Bush vedl proti Alu Goreovi nečekaně dobře, ale Gore byl v debatách stejně lepší, i když možná trochu víc agresivní v jednom formátu, a poněkud nesoustředěný v jiném. O výsledku nakonec rozhodlo několik set hlasů na Floridě a Nejvyšší (ústavní) soud. Gore prohrál, i když zíkal v národním součtu bezpečně víc hlasů (v USA se rozhoduje stát od státu, nikoliv celonárodně). Kdo si troufne říci, že debaty byly zásadní? Já ne.

Každá prezidentská debata je velkou výhodou pro vyzývatele. Najednou poprvé stojí na pódiu vedle prezidenta a poprvé má šanci před 60 miliony Američanů vypadat prezidentsky. Toho Romney využil dokonale. K výhře však bude muset udělat několik dalších kroků a nebudou to ty, které udělá ve dvou následujících debatách.