Zemřel Jakub Polák. Před pár dny mu bylo šedesát a bohužel sám věděl, že mu mnoho času nezbývá. Což ovšem v jeho případě znamenalo pouze pokyn, že onen čas nesmí promeškat a ještě něco dotáhnout, nebo aspoň posunout vpřed, protože to tak dělal vždycky.
Jeho posledními "klienty" byli odsunovaní nájemníci z Přednádražní ulice v Ostravě. Jakub Polák ale nebyl právník. Byl anarchista. Zasloužilý zakladatel místního hnutí, kterého jste v posledních dvaceti letech obvykle mohli potkat ve velmi podobné situaci: špinavém sepraném triku, které snad bylo kdysi černé, obklopen houfem mládeže mladší o dvacet třicet čtyřicet let, jak hlasitě vydává pokyny k "akci", jejímž výsledkem nemělo být nic menšího než Spravedlnost.
Jistě, spravedlnost podle představ Jakuba Poláka byla často až příliš přímočará, stejně jako on. "Je to člověk složitý, úporný, někdy až hysterický," řekl o něm kdysi Otakar Motejl. A vytáhl z vlastní peněženky tři tisíce korun a věnoval mu je, což byl jen symbolický honorář za služby, které Polák poskytl české spravedlnosti.
A to je také důvod, proč na něj vzpomínáme i v těchto novinách, i když jsem si skoro jistý, že se mezi čtenáři nejde pár někdejších Polákových svěřenců z počátků 90. let, třeba ze squattu v ulici podplukovníka Sochora tady nedaleko redakce nebo z akce "Occupy McDonald's", která zjevně už v srpnu 1992 ve Vodičkově ulici předběhla svou dobu a jejímž vyvrcholením bylo pokousání přivolaného příslušníka policie osobou vedoucího protestu.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
