Je jen málo zákonů, které rozpálí politiky i celou veřejnou správou doběla, ať jste ultralevičák, nebo neoliberál. Zákon o svobodném přístupu k informacím, pomocí kterého se může všemi nenáviděná veřejnost dozvědět, co politikové a úředníci vyvádějí, je jedním z nich. Prakticky od svého vzniku v roce 1999 čelí pokusům o torpédování, jako onehdá ze strany jihomoravského hatemana a místopředsedy ČSSD, Michala Haška, jehož krajské zastupitelstvo navrhlo změnit zákon tak, aby se občan nemohl v praxi dostat k žádné důležité informaci. Současný pokus je jako obvykle z dílny Ministerstva vnitra, jehož úředníci bojují proti zákonu setrvale.
Průběžná kontrola veřejností je pro většinu politiků, úředníků či manažerů státních firem noční můrou. Klausistický pohled na demokracii, kdy máte jednou za čtyři roky volit a pak radostně tleskat opoziční smlouvě a držet nikým nevolenou hubu, je zažrán hluboko pod kůži.
Není z dnešního pohledu moc pochopitelné, jak se v roce 1999 podařilo Oldřichovi Kužílkovi parlamentem protlačit i na evropské poměry poměrně širokou pravomoc veřejnosti dívat se veřejné správě pod prsty. Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., familiérně „stošestka“, ve své podstatě umožňuje dozvědět se všechno o všem.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
