Pět scénářů evropské ekonomické krize

Euro bylo založeno jako měnová unie bez unie fiskální (a dokonce i bez společné bankovní regulace). Dnes se už nepíše, že to mohlo bezvadně fungovat. Ale jen za předpokladu, že stát, který nedokáže splácet své dluhy, musí zbankrotovat. Což nutně znamená i to, že ECB nesmí tisknout peníze na záchranu takových dlužníků, ať přímo, nebo nepřímo přes banky, kterým nesmí půjčovat, aby takové dluhy skupovaly. Bohužel, pod politickými tlaky to dopadlo přesně obráceně.

Z fiskální krize, kdy stát nemá dost výnosů z daní na splácení svého dluhu a trh mu již nechce půjčit za rozumné úroky, existují dvě východiska: natisknout peníze (má-li svoji měnu, dluh se znehodnotí inflací), nebo defaultovat (na úkor věřitelů). V případě Řecka ale není v žádném případě nutné spojovat default s odchodem, nebo dokonce s vyhazovem země z měnové unie. Je přece jasné, že reálné problémy např. zadluženého města se nevyřeší tím, že si zavede vlastní měnu. Naopak, je zásadní ponechat mu alespoň jistotu stálé měny. Bankrot se dá ustát, historie jich je plná a na úrovni jednoho státu nebo banky by jich neškodilo více. Celoevropská dluhová, měnová nebo bankovní krize je mnohem horší.