Přestřižení společného pouta mezi národními státy a bankami, které se navzájem stahují pod hladinu, považuji za jednu z klíčových částí řešení dluhové krize. Tzv. bankovní unie může být prospěšná, ale záleží, co si pod tímto pojmem představíme. Do této unie určitě patří mandát Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) přímo rekapitalizovat problémové banky. Musí to ale bolet viníky: stávající investoři přijdou o akciové podíly (resp. se jim výrazně naředí) a management o práci. ESM by neměl být trvalým vlastníkem, ale po stabilizaci situace by měl podíly v bankách prodat soukromým investorům.

Pokud budou celoevropské instituce nesolventním bankám pomáhat, ať již přes přímé kapitálové vstupy ze strany ESM či nákupem prašivých státních dluhopisů z jejich portfolií Evropskou centrální bankou, je logické, že by měly posílit i svou dozorovou úlohu nad nimi. Přirozeným orgánem, který by ji měl vykonávat, je Evropská centrální banka. Tedy i společný dozor má v bankovní unii své místo.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se