Kdo nám buduje charakter

Často hudráme, že všechno je špatné, že všude vládnou podvody, podrazy a zločin, mládež bez nějakého vzoru roste jako plevel ve škarpě. Máme to totiž v masmédiích denně na talíři. Ta se v tom, bohužel, vyžívají. Tak vznikají společenská stigmata a fámy. Obyčejný člověk bez styků na vlivné lobbisty, na milionová konta, na státní tunely se veřejnosti jakoby ztrácí v tomto zločinném a ďábelském světě. Jako by by ani nebyl.

Nikdy se o něm nepíše v Aha ani v Blesku či v Leo, ani se tam neproducírují jeho fotky ze všech stran. Bohužel mnohým se tak zdá, že v naší společnosti funguje jen tento život showbyznysu a lobbismu, kde se točí miliony, dnes už spíš miliardy. A že jiný život ani nestojí za to žít. Úkolem masmédií by proto mělo být i zvýraznění zájmu o normálního člověka, skromného tahouna vlastní rodiny, malé rodinné firmy či o obyčejného zaměstnance zažraného do svých povinností. A těch je, jak nejen doufám, ale i tuším, mnohem více než těch, které zaplňují bulváry.

Většina z nich je spokojena se svým životem třeba jen proto, že dělá dobrou věc, a nemusí o tom ani nikdo vědět. Většinou to bývá tak, že ten, který opravdu něčeho dosáhl, se nehrne  na výsluní masmédií. Jeho čin, ať již vědecký objev, nebo pedagogická výchova budoucích pokolení, je mu dostatečným zadostiučiněním.