O zblblosti ženského vzpírání

Londýnské olympijské hry jsou prý i svátkem genderové vyváženosti. Nesouhlasím. Ženy muže přetlačily a obsadily poslední výspy dosud výsostně mužského území. Soutěží ve vzpírání, bijí se v ringu. Chlapci zaostávají. Mužské soutěže v moderní gymnastice a synchronizovaném plavání se dosud nekonají. Už tak přeplněný bazén emancipace přetekl a voda se valí proti proudu. Dovolím si zformulovat politicky nekorektní názor, že je to špatně.

Aby bylo jasno: Nevolám po návratu časů, kdy ženy byly v touze sportovat omezovány. Dlouho nesměly, samozřejmě z vůle mužů, dělat takřka nic. Až donedávna se považoval za vrcholně nezdravý ženský běh na 800 metrů (do olympijského programu byl zařazen poprvé v Římě 1960), dlouho se mělo za to, že ženy nemohou uběhnout maraton (na programu her je až od Los Angeles 1984). Právě hry v LA představovaly průlom, který ženám otevřel možnost dělat po sportovní stránce cokoli. A samozřejmě - jako vždy - se to přehnalo. Děvčata začala metat kladivem (poprvé v Sydney 2000), teď už boxují a vzpírají, no a v Riu za čtyři roky začnou patrně i summovat.