Český úsporný kolotoč

Současné vládě, která je dnes přesně v poločase svého vládnutí, a jejím úsporným krokům částečně vděčíme za dnešní důvěru trhů. Jak ministerstvo financí, tak české podniky a domácnosti mají proto oproti řadě evropských zemí pohodlný přístup k levným penězům.

Zatímco polská vláda si půjčuje od trhů za pět procent, italská za téměř šest a španělská ještě nedávno za sedm, české ministerstvo financí dostane z trhů peníze za dvě a půl procenta ročně. Problém je v tom, že úspěch není pouze dílem vlády a současná důvěra trhů neznamená, že se vládě podařilo vyřešit dlouhodobé neduhy českých veřejných financí. Je spíše odrazem dobrých výchozích podmínek Česka a splnění jednoduchých domácích úkolů. Ty složité bohužel dál zůstávají před námi.

Vysoké vklady, malé dluhy

Důvěra investorů v český dluh jen zčásti odráží nedávné hospodaření vlády. Neméně důležitá je dlouhodobá důvěra investorů v centrální banku a v její nízkoinflační politiku. Ještě důležitější je možná nízké zadlužení domácností. I když v čase jejich objem narůstá, úvěry má v Česku pouze o něco více než třetina domácností, a to především těch s vyššími příjmy.

České domácnosti mají také na rozdíl od řady zahraničních ekonomik výrazně vyšší uložené vklady než nabrané úvěry a nemají prakticky žádný zahraniční dluh. To z nich dělá v krizových situacích výhodný rezervní polštář, na který se český stát může obrátit s nabídkou dluhopisů. Jak ukazuje nedávná zkušenost, domácnosti jsou ochotné použít peníze ležící na bankovních účtech (přibližně šedesát procent veškerého finančního jmění) k nákupu státních dluhopisů. V neposlední řadě je dobrá pozice Česka na finančních trzích také důsledkem zděděného nízkého veřejného dluhu, který na začátku krize patřil k nejnižším v Evropské unii.