Návrat svobodných firem

Už od prvopočátků kapitalismu existuje ideál rovnostářských firem, jejichž hlavním posláním nemá být tvorba zisku podnikatele, ale služba zájmům zaměstnanců, komunity i celé společnosti. Po socialistických družstvech a zkrachovalých kibucech se tento ideál po delší odmlce znovu vrací pod označením svobodná firma.

Možná jste už slyšeli o hnutí, které si říká svoboda v práci (z anglického freedom at work). Jeho stoupenci vycházejí z přesvědčení, že drtivá většina lidí dnes dělá práci, která je nebaví, nenaplňuje, a tedy ponižuje na úroveň pověstného ozubeného kolečka — jde o jakousi moderní obdobu vykořisťování nadhodnoty ve smyslu nevyužitého potenciálu zaměstnance.

Propagátoři svobody v práci mimo jiné tvrdí, že pokud dáte zaměstnancům důvěru a svobodu dělat, co je baví, nevznikne zmatek, ale výkonnější a úspěšnější firma. Nejvyšší formou svobody v práci je pak podle nich tzv. svobodná firma, řízená od základů podle demokratických principů:

„Demokratická společnost (firma) je instituce uplatňující demokratické principy na všech úrovních jako soudržný organizační systém. Klíčové je, že demokratická společnost je organizace, nikoli pouze manažerský či vůdčí styl jejího ředitele.“ — Traci Fenton (WorldBlu)

Poznámka: Někteří stoupenci svobody v práci se mi snažili vysvětlit, že 100% svobodná firma neexistuje, že jde o pomyslnou škálu od 0 do 100. Tvrdím, že to je, asi jako bychom se bavili, z kolika % je demokratický Írán nebo Severní Korea. Demokracie vychází z podstaty, nikoli z vnějších znaků. Firma, stejně jako stát, buď na demokratickém principu postavena je, anebo není.

Svoboda v práci je vlastně novodobým pokusem o osvobození pracujících, a to hned na třech úrovních: osobní (podnikání na volné noze), týmové (liberalizace podmínek na pracovišti) a konečně nejvyšší, celofiremní (demokraticky řízená firma). První dvě úrovně jsou zcela legitimní a běžně rozšířené. Svobodné firmy jsou však dosud raritou.

Zajímala nás reálná rozšířenost, efektivita a úspěšnost demokratických firem. Pro letošní Konferenci projektového managementu ve Zlíně tak vznikl původní příspěvek Svobodné firmy kontra volný trh a téměř půlroční úsilí dospělo k velmi překvapivým závěrům…

Po více než sto letech existence je tržní zastoupení demokratických firem menší než 0,001 % (tisícina procenta). Celosvětově jde o pouhé desítky až stovky společností. A protože na volném trhu se dlouhodobě prosadí pouze efektivní inovace, svědčí to více než cokoli jiného o velmi slabé efektivitě svobodných firem.

Vyloženě příznačné je, že propagace svobodných firem se nezakládá na statistické analýze, ale na vyzdvihování ideálů svobody a několika málo příkladech úspěšných svobodných firem jako Semco či Zappos. Argumentace příkladem působí na první pohled přesvědčivě, ale je velmi zavádějící, protože pomíjí obrovskou roli náhody v podnikání i dosud neznámé procento neúspěšných svobodných firem. (S ohledem na jejich nízké tržní zastoupení je pravděpodobné, že na každou úspěšnou demokratizaci připadá několik neúspěšných.)

Svobodné firmy nejsou prvním ani posledním pokusem o ideologický návrat ke kolektivismu. Opět můžeme slýchat výroky o krizi systému a nutnosti zavádění lepšího řádu, který zohlední zájmy všech zaměstnanců. A není bez zajímavosti, že někteří, zejména začínající podnikatelé na toto volání opravdu slyší a dobrovolně předávají rozhodování o osudu své investice zaměstnancům.