Není to poprvé, co se nad NATO stahují mračna. Když se jako hlavní záruka společné severoatlantické bezpečnosti s koncem studené války zdál vytrácet jeho smysl poprvé, nalezlo ho v „projekci bezpečnosti“ za své hranice. Za posledních dvacet let se uskutečnilo takových projekčních operací přes pětadvacet. Únava z té největší, v Afghánistánu, a prohra globalistů v NATO s těmi, kdo argumentovali nutností obrátit se k ochraně vlastního území proti netradičním hrozbám vedly k tomu, že se na posledním summitu v Lisabonu (2010) začalo rodit nové NATO – verze 3.0, chránící pomocí nových technologií populace a kritickou infrastrukturu, a omezující do budoucna dosahem i rozsahem působení mimo tradiční obranný perimetr.

Nad jeho budoucností ale visí otazník. Jak se na něm podepíše vývoj v Afghánistánu, kde se nezadržitelně chýlí ke konci mise ISAF? Nepodemele ekonomická krize spojená s úsporami – neúměrně snižující reálné kapacity – na pozadí geostrategických proměn současného světa a rostoucích nákladů na nové obranné technologie jeho akceschopnost a soudržnost?

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se