Past na veverky

Ruský klasik Nikolaj Vasiljevič Gogol prohlásil, že divadlo není zrcadlo, ale zvětšovací sklo. Pro komiks platí totéž. Odhaluje ve zkratce podstatu, a pokud je směšná, přináší osvobozující smích. V případě Věcí veřejných to ale neplatí. Když sledujeme divadelní hru Blonďatá bestie nebo komiks Past na veverky o soudním líčení s Vítem Bártou, který v pátek vyšel v Hospodářských novinách, zasmějeme se, ale po druhém nádechu smích zamrzne. Zjišťujeme, že není nutné nic zvětšovat, karikovat, parodovat. Novou optikou vidíme přesně tutéž obludnost jako předtím.

Nejde ale jen o Věci veřejné. Uměli jste si někdy představit, že člověk souzený pro podezření z korupce bude docházet ze soudní síně na zásadní jednání o budoucnosti protikorupční vlády? Tahle přímá linka mezi lavicí obžalovaných a Strakovou akademií je výstižnou metaforou fungování současného kabinetu, kterou si mimochodem sociální demokraté mohou rovnou vylepit na billboardy.